Praha budoucnosti v očích českého autora Waltera Slova: nejvíc cool a zazobaní lidé nosí starověkou egyptskou módu a žijí v pyramidách uprostřed bývalého pražského Anděla, nyní zvaného Thonis. Nepulte oči, tohle není vtip – Thonis je opravdu česká sci-fi, kterou si můžete pořídit jako e-book. Posuďte sami, jestli to byl právě starověký Egypt v novodobé Praze, který tak závratně chyběl vašemu scifařskému knižnímu zážitku.
Kloudně začít tento článek pro mě bylo asi tak snadné jako návštěva zubaře. Prvotinu českého autora Waltera Slova jsem měla k recenzi v tabletu už přes měsíc a stala se mojí nemesis, duchem, který mě jako zakletého redaktora pronásledoval na každém kroku a neodbytně vyžadoval mou pozornost. Bývala bych na něj nejraději pozvala exorcistu a měla klid.
Walter Slovo nám s optimismem poskytl tento svůj samonákladem vydaný e-book a čekal nejspíš jemnou vanilkovou recenzi s několika hvězdami a doporučení čtenářům jeho spisovatelského génia. To jsem nedokázala splnit – hodnotila bych totiž v záporných číslech. Thonis je všehovšudy ukázkou toho, co se stane, když mladý nadšený spisovatel prahne až příliš po tom okamžiku být “konečně vydán” a nehodlá k sobě pustit zpětnou vazbu, dokonce ani svůj text neposkytne profesionálovi k posouzení. Dokážu si představit, že v rukou zkušeného redaktora jakéhokoliv nakladatelství by se Walter Slovo zarazil ve svém nadšení a trochu se před vypuštěním svého díla zamyslel. Jenže to neudělal a proto dnes čtete tento článek.
Thonis je svým způsobem ukázkou toho, jak by se neměla psát kniha. Abyste poznali, jak ten průšvih může zajít daleko (a případně se sami poučili, než tzv. překročíte Rubikon a půjdete jako Walter Slovo s kůží na trh), začnu největším “poser se, čtenáři” prvkem, který se doslova rovnal kulturnímu šoku silně věřící rodiny muslimů na nudistické pláži.
V srdci Matičky Prahy 23. století leží samostát Thonis, místo, ve kterém se znovuzrodila idea a polyteistické náboženství starověkého Egypta. Šíleněji bych si budoucnost hlavního města České republiky (státu, který je mimochodem dnes, v 21. století, považován za nejateističtější zemi světa) nemohla představit. Sci-fi miluji. Ale musí aspoň trochu dávat smysl. V případě Thonisu tomu tak absolutně není. Možnost, že Čechy 23. století obnovily tisíce let mrtvou kulturu, kterou do země přinesli přistěhovalci z Egypta – země, kde se osmdesát až devadesát procent jejího současného obyvatelstva hlásí k islámu(!) – pro mě logicky nefunguje.
Jak a proč takhle pustil Walter Slovo uzdu své fantazii, to jsem se snažila zjistit na více jak šesti stech stran jeho e-booku. A po několika dnech strávených s jeho knihou mohu konstatovat, že buď:
1) Má autor velmi rád starověký Egypt a doma se mu válelo pár dětských encyklopedií na toto téma, takže rád těch nabytých znalostí využil k tvorbě své první knihy.
Nebo:
2) Na tom mají medvědí podíl hodiny strávené u prvních epizod Hvězdné brány.
Tím chci jen říct, že představa egyptských pyramid v panorámatu s Pražským hradem ve mně vzbudil rozpačitý úsměv. Nechme tuhle část raději být, jdeme dál.
W.S. je grafoman, který bohužel trpí závratným nedostatkem citu pro jazyk. Nechápu, jak člověk s tak bohatou slovní zásobou (a to nelze popřít, v jistých chvílích mě autor překvapoval – nejspíš i hodně času očividně věnoval čtení Babičky Boženy Němcové) mohl něco takového stvořit. Míchat přednáškový tón z učebnic s květnatou, spisovnou až teatrální mluvou a běžnou řečí z ulice, to není ani záměrně vtipné. Z textu přímo sálá autorova snaha zakomponovat co “nejlíbivější” slovíčka, která pak dohromady dávají naprosto nepochopitelný a stylisticky nesourodý guláš. Sotva autorovi lze uvěřit, že se tak kostrbatě vyjadřuje výkvět lidstva (můžeme v tomto případě říct ‘češstva’?) ve 23. století. Jen těžko to lze pochopit, když je lidstvo budoucnosti připojeno na SuanPchan, největší technologický boom od stvoření internetu: online implantovaný globální systém, na kterém si každý jeho uživatel může během okamžiku stáhnout vybrané balíčky znalostí nebo si třeba online zasouložit. S takovými možnostmi by přeci jen vyjadřovací schopnosti postav měly být na trochu jiné úrovni. Dejme si příklad přímé řeči jedné postavy Thonisu, knížete z Lichtenštejna:
“Majorita lidí ani neví, k jakému intimnímu splynutí dochází mezi čtenářem a knihou, když oči prolétají nad tištěným písmem. Každá kniha jinak váží, za ta staletí načichla jinými vůněmi a zažila různé zacházení, a přesto všechny knihy spojuje kouzlo romantiky mezi dvěma hmotami, masem čtenáře a vlánky papíru knihy.”
(Číst si nahlas tyhle dvě věty ve mě zanechává pocit, že potřebuji co nejrychleji v ruce držet červenou fixu a začít škrtat a škrtat…)
Abych nebyla co odstavec negativní, jeden z nápadů knihy nebyl úplně jalový. I když čtenářova hlava nechce přijmout představu budoucích Čechů v bederních rouškách a s velkými černými parukami, v autorově vizi budoucnosti zaznamenáte pár světlých okamžiků – např. využití internetu a propojení člověka s technologií. Autorovy jazykové schopnosti ale všechno hatí stránku po stránce. Splétá dohromady naprosto nemožná přirovnání, metafory a popisy – a ty bez zjevného záměru tentokrát přivádí čtenáře k smíchu. Ze začátku jsem si pár částí textu, ze kterých mi rozum zůstával stát, ukládala. A pak po cca 130. stránce tohle moje předsevzetí muselo padnout, protože mačkat printscreen u každé nově načaté strany mi už přišlo zbytečné. Tedy schválně, pár ukázek:
Teje navenek zůstává klidná jako nezčeřená zvětralá minerálka, ale pod hladinou probíhá populační exploze bakterií, které mají ambici uštvat a zabít všechno zdravé.
(Ještě nikdy jsem nečetla, že by někdo byl “klidný” jako “zvětralá minerálka”… Člověk se každý den učí něčemu novému.)
Nefertitina štíhlá postava s prsy velikosti 55F má na staroegyptský outfit nezvykle světlou pokožku…
(Tohle je skutečně první popis dcery hlavního hrdiny. To abyste hned pochopili, že má objemný hrudník. Pro jistotu tenhle fakt autor vystihl rovnou v mírách, aby nedošlo k nedorozumění.)
“Elektronické knihy obracíme myšlenkou, myšlenkou rozhodujeme, co budeme číst, jenomže elektronická kniha nenahradí knihu podmanivě kyprých tvarů.”
(Další ukázka přímé řeči, kde se v jediné větě opakuje hned několik slov. Jen knihomolové dokáží ocenit pořádně macatou knihu!)
“Dávno před érou SuanPchanu se lidé vymezovali vůči ostatním způsobem vyjadřování a ti inteligentnější měli vždycky přece jen lepší vyjadřovací schopnosti s bohatší slovní zásobou.”
(V kontextu toho, jak kostrbatě se na každé stránce Thonisu Walterovy postavy vyjadřují, je tenhle kousek obzvlášť vtipný.)
Bylo jí jedno, co bude se starou paní. Emöke je takříkajíc politička se silným asociálním uvědoměním.
(“Sociální uvědomění” je uvědomění si společenských a skupinových vztahů, jak by vám napověděl internet. Naopak “asociální” znamená nespolečenský, neschopný se přizpůsobit požadavkům většinové společnosti. V téhle krátké ukázce se autor pokusil o ironii či rovnou sarkasmus. A všehovšudy stačilo jediné písmenko, aby ve čtenáři opět vyvolal pocit, že kolem sebe rozhazuje líbivá slova – ale jejich význam mu uniká.)
Nebudu popírat, že detektivní příběh měl ze začátku celkem potenciál, zároveň ale autor nezvládl rozjet samotný děj. Když žádné napětí, nebo aspoň slabý záchvěv zájmu o postavy, necítíte ani na 130. straně textu, je tento nedostatek už celkem znát. Příběhu chybí tempo, dramatická křivka; namísto toho se dočkáte opakujících se přednášek o světě 23. století (nejlépe z úst samotných postav, které díky bolestivě strojené řeči působí plasticky a neživě), nebo egyptologických údajů, které si každý může vyčíst z Wikipedie. Kniha často překračuje hranici, kdy téměř záměrně ze svých čtenářů dělá pitomce a vše jim znovu a znovu vypráví a vysvětluje.
Dokážu si živě představit, co by se stalo, kdyby Walter Slovo před vydáním Thonisu stáhl pomyslně půlky a šel se svým textem na trh. Smlouvy a poplácání po zádech od nakladatele by se asi jen tak napoprvé nedočkal – ale možná by jeden z redaktorů třeba pocítil, že kdesi v Thonisu leží spisovatelský potenciál. Pak si umím představit, že by následovalo dlouhé (a to velmi dlouhé) období práce, než vznikne kloudná kniha… která bude naprosto jiným dílem než ten Thonis, o kterém jsme se tu doteď bavili. Není to o tom mít co nejdřív v knihkupectvích a na internetu hromady vydaných titulů s vaším jménem. Na co autor nejspíš zapomněl, je, že by měl chtít napsat knihu, kterou by si jako čtenář sám rád přečetl. A to s čistým svědomím o Thonisu nemůže tvrdit.
Bez sebereflexe Walter Slovo a i další podobně nadšení spisovatelé zůstanou jen nepochopenými psavci, kteří chtěli prorazit z prostoru blogu mezi “seriózní” autory pomocí samonákladu. Je škoda, že začal svou cestu právě tahle. Doufejme, že si z toho on, ale i případný jiný bující talent, vezme do budoucna poučení.
Walter Slovo: Thonis
Formát: e-book
Dostupné na: https://walterslovo.com/
Autorce recense: Někde (tuším, že na Sardenu) asi před čtvrt rokem na toto téma – že samonáklady jsou zvlášť pro začátečníka cestou do pekla – proběhla mírně vášnivá diskuse… Co tam bohůmžel nepadlo, že jedno z nebezpečí takových nezvládnutin je, že jejich četba může člověka infikovat. Totiž – “postavy, které… …působí plasticky a neživě”. To jako, že jsou to zdařile popsané mrtvoly? Anebo tady díky nákaze popisovanými chybami došlo k záměně slov “plastický” a “plastikový”?
Leonard: Abych to rovnou zvrátila, tenhle článek není recenzí. Výtku o “plastických” postavách… Jak bych na ni mohla zareagovat ? Jakpak nejlépe popsal, že jako čtenář se s postavami naprosto nedokážete propojit, sdílet s nimi aspoň malé napětí z příběhu? Svým projevem, myšlenkami i řečí jsou vám na míle vzdálené? Při čtení se cítíte, jako kdyby vám autor řekl: “Tohle je člověk,” a ukázal přitom na mixér, na který lihovkou namaloval prsa. Mohla bych napříště napsat procítěné líčení o chodících beletrických mrtvolách ? ne, kecám, už se chci dostat k lepším tématům. Ale chápu o čem se tu bavíme. ? Zas si ale nemyslím, že jde o nešťastně zvolená slova. Spíše jsem tu sáhla po celkem klišé slovním spojení. Což si po vaší výtce napříště raději odpustím ?
Paráda! To si musím přečíst! Je super, že dnes může publikovat prakticky každý! Člověk tak není ochuzen o perly srovnatelné s díly Václava Svobody Plumlovského! Jinak autorka recenze/nerecenze zřejmě ještě málo viděla i zažila, když za “nejšílenější” považuje, že se pár pomatenců převleče za Egypťany a postaví si pyramidu 🙂
Ver. D.: Klišé slovní spojení by bylo v pořádku, na to jsou lidi zvyklí. Problém začne až tehdy, když se – jako v tomto případě, a nejspíš z nepozornosti – spojí dvě navzájem protichůdná…
To Veronika D: plastický, při popisu literární postavy, znamená životný, dobře a přesvědčivě vykreslený. To je přesně opačná věc, než uvádíte!
Ano je sice se používá sousloví plastická hmota a slovo plast, ale věci z těchto materiálů vyrobené jsou plastikové.
Jinak článek se líbil, jen mně osobně malinko chybělo víc informací o vlastním ději.
Škoda že tyhle perly nevycházejí na papíře. To mohla být ozdoba nejedné sbírky.
Ale nerecenze je dobrá. Líbila se mi a bavil jsem se.
Občas se takový megashit urodí, naposled před lety pamatuji dnes již legendární Borkovcův Arsian. Při dnešním přetlaku knižního trhu je ale škoda, že se takovým literárním exkrementům vůbec věnuje pozornost. Ne že by článek nebyl dobře napsaný a postrádal vtip, to ne, ale radši bych si přečetla o něčem, co stojí za přečetní. Vydávat energii a internetový prostor na toto mi přijde docela plýtvání… A jestli někoho neodradí už obálka a půjde do toho, dobře mu tak.
Trochu mi přijde, že autorka nerecenze (?) přistoupila k zamyšlení nad textem s předem daným východiskem (patrně je měla ještě před samotným začtením se do knihy) a pak prostě jen hledala, o co svůj předsudek opřít. Proč by proboha v Praze 23. století nemohl přijít do módy starověký Egypt?
Vytrhnout pár citátů z těla celého románu a pak je kritizovat jde i u Čapka nebo Vančury.
Kromě toho se v recenzi předjímají autorovy vnitřní pochody (“Není to o tom mít co nejdřív v knihkupectvích a na internetu hromady vydaných titulů s vaším jménem.”), což je podle mě věc, která par excellence do recenze nepatří, už proto, že se recenzent vystavuje podezření, že projektuje do autora a díla sám sebe a svoje literární dílo. Autor může být naprostý magor, ale článek má být o knize, ne o tom pánovi, co ji napsal.
Rozpor je už v samotném hodnocení: je tedy autor grafoman, nebo bující talent (jedno hodnocení je vyhraněně negativní, druhé pozitivní)?
Navíc patrně je zavádějící i premisa, že kniha, která vyjde samonákladem, je nutně špatná – myslím, že v anglosaském světě je to relativně časté, že tak autoři okrajových žánrů začínají svou kariéru – např. paní Pacatová se sérií Captive Prince, která začala vycházet na blogu a přes samonákladem vydanou e-knihu se dostala až k celosvětovému bestselleru, který publikuje renomované nakladatelství Penguin.
Proč vlastně tenhle článek není skutečná recenze, která se zabývá přímo a výlučně knihou, a polemizování o výhodách/nevýhodách samonákladu se neponechává stranou?
Autora ani knihu nemíním nijak hájit, ale vadí mi předsudečné vyznění tohoto článku. Patrně by se takovýto článek dal napsat i po pouhém prolistování knihy ve čtečce. Pojďme v recenzích víc do hloubky, zvlášť když se píše o českých autorech, kterým recenze může pomoci k lepšímu psaní. Myslím, že třeba recenze legendárního Borkovcova Arsiana na FP byla docela dobrým příkladem, jak by se to mohlo dělat.
To KareC to jiste ano. Zvlaste pokud by to vyslo v nejakem omezenem poctu kusu
To FD: a prave proto ze clanek neni recenze ale neco na pul cesty k zamysleni nad samonaklady a literarni tvorbou, tam mohou byt vsechny ty veci, ktete tak tepes, jako ze do recenze napatri.
To dva mraky: jenže ono to jako recenze de facto slouží, nehledě na to, že se konkrétními nešvary konkrétní knihy zabývá drtivou většinou délky článku.
Souhlasím s FD, pročpak by vlastně kniha vydaná samonákladem měla být hnedle medle špatná? Ať si každý sepisuje a vydává, co hrdlo ráčí! Pro nás čtenáře jen dobře!
Podchaljuzin: Tož, aby sa Vám to potom ve vsi nerozmohlo. A miesto samohonky to bude samý samonáklad.
To FD: he he, při ceně 34 korun mě dost překvapuje, že jsi již nepřečetl, neužil si tu skvělou zábavu a neprezentoval nám ty pozitiva, v textu jehož drtivou délku budou zabírat švary té knihy.
To Podchaljuzin: Myslím, že se tam neříká, že kniha je nepovedená jen kvůli samonákladu, ale článek nastiňuje, jak se tom ten samonáklad podílí. Celkově na mě působí dojmem polotovaru, který čeká ještě takových osm dvanáct výrobních operací, aby to k něčemu bylo.
Nicméně na Dagon.cz tomu dali 7/10 a vcelku to tamní recenzentka chválí. A ta kniha má 620 stran!! To je fakt škoda, že tohle není na papíře, jako třeba ten Arsian.
Ale nečetl jsem to, takže se zdržím kritiky.
A jinak ať si každý vyvdává co chce. Proti tomu já osobně taky nic nemám.
Tak jsem si vyfikl první dvě kapitoly a na víc se fakt necítím.
Řeknu to takhle, možná si Veronika D. mohla odpustit pošklebování se autorovi. Ale s věcnými výjimkami v zásadě souhlas s výjimkou kritiky onoho starého Egypta na Smíchově, v důsledku to není nezvládnutelný nápad.
Ten text je bažina, pomalá stojatá bažina, která spolehlivě pohlcuje veškeré originální nápady, lehký humor, docela zajímavé představy o některých věcech z budoucnosti(fakt to tam je!) i postavy, které jsou sice neprokreslené, ale pro lehčí příběh dostačující.
Vlastně mě i zajímá, co bude a postavy mi nejsou úplně lhostejné, ale nemám sílu s tou knihou bojovat.
Bohužel to vypadá na text s potenciálem, který autor zazdil tím, že vypustil něco jako gama verzi.
Dalleth to muselo neskutečně sednout, protože na přebujelost textu upozorňuje spíš okrajově.
sice jsem četl jen začátek, ale ztotožnil bych se spíš s tímhle:
http://fantasya.cz/clanek/katastrofalni-promena-kvuli-modernim-technologiim-poradne-vydesi
ehm… s věcnými výtkami…
to dva mraky: Zkrátka autor mimoděk stvořil postmodernu. A možná, že to bylo i jeho cílem. 🙂
Ta recenze na té fantasya.cz je dobrá. Díky za odkaz.
To KarelC: He he, to by bylo smysluplné vysvětlení 🙂
Ale zase je na tom sympatická opravdu příznivá cena. Takže v důsledku není co autorovi vyčítat. Akorát si myslím nezvolil moc fajn způsob vstupu na scénu.
Inu, jak se říká: Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým!
Že tohle mělo na dogonu 70 procent mě opravdu nepřekvapuje.
Tak jsem na tu recenzi na dagonu mrkla a nemám vás ráda. Ne tohle, prosím ne. “Autorův styl je čtivý…” Ne 🙁 Můj náhled na psaní recenzí u nás utrpěl další otřes. A nebo se to píše podle ksichtu, jinak si to občas nedokážu vysvětlit.
To Nera: Ano zmínka o čtivém stylu mě taktéž překvapila. Dokázal bych pochopit, že si knížka tu recenzentku získala své formě navzdory, ale přece jen ty stylistické problémy z ní docela razí.
to Nera: Přikládáš tletěm recenzím přílišnou váhu, holubičko. Recenze je vlastně velmi zbytečný literární útvar, sloužící především k exhibici recenzenta. Z většiny recenzí se člověk ani nedozví, o čem ta kniha je. A i když se to dozví, tak vlastní úsudek si může stejně udělat jen přečtením oné knihy, neboť jak známo, každý člověk si v knize najde to, co tam chce vidět. Viz. South Park – Příběh Šourka Kundibála 🙂
Já sama recenze píšu a občas jsou recenzovány má díla, takže ano, důvody to prožívat poněkud víc než klasický čtenář by tu byly 😀 Onehda sem tu brečela v celém článku…
to Nera: Tak napiš název nějakého svého díla, já ti to zrecenzuju raz dva!
To víš, že jo 😀
to Nera: Tak to si za svým dílem moc nestojíš, když ani nechceš napsat, co jsi sepsala 🙂
Proč? Indicie už tu jsou, tak hledej, šmudlo 😛
to Nera: Klidně to napiš. My jsme tady všichni slušní a přející lidé! 🙂
to Podchaljuzin: Ale někdy je ten recenzent natolik vtipný, že stojí za to, si tu jeho sebestřednou exhibici vychutnat. Ale pravdou je, že tento typ recenzí je již téměř nenávratnou minulostí.
to dva mraky: cit.: “Akorát si myslím nezvolil moc fajn způsob vstupu na scénu.” Ale on už má na kontě krom tohoto díla dva romány. Kavkazan a pod jiným pseudonymem Boris Leto knihu Habitat.
to Nera: Co bych kde dohledával, holubičko? Když se za své dílo hanbíš, tak si to nech. Já si klidně přečtu pár kapitolek z Příhod svatého Kuzmiče a v bázni boží půjdu spat!
To Karel C: Pokud vím Kavkazan je novější. Vidíš a Habitat neznám, takže autor by měl mít už zkušenosti a přesto jde Thonis pořád proti proudu, co se řemeslné stránky celého dílka týká.
Ovšem to nic nemění na tom, že prezentovat novou značku “Walter Slovo” skrzevá Thonis byl IMO nápad, který si vyžádá zavedení další značky a tím pádem bude furt na začátku.
To Podchaljuzin: He he, chtěl jsi si hrát a teď ti troška hry na schovku najednou nevoní 🙂
to dva mraky: Jak hrát? Jen jsem holubičce nabídl, že jí zrecenzuju 🙂 Když nechce, tak nechce. U nás ve vsi píše kdekdo, tady se dá recenzírovat každý den!
to Podchaljuzin: V tom případě to bylo asi jen nedorozumění. Tvoje nabídka nevyzněla jako vážně míněná, ale spíše jako výzva ke vzájemnému škádlení. Inu lidská řeč je nedokonalý nástroj.
to dva mraky: Jsem to napsal nechtěně konfrontačně. Jsem to myslel, jako že to prostě napsal. (Do smrti dobrý… 🙂 ) Nicméně prostě příště zase změní pseudonym. Takže stejně nic neriskuje.
to Podchaljuzin: Teď se tomu říká zrecenzovat? Zní to dobře. Už to úplně vidím:
“Já ji chtěl jenom trochu zrecenzovat, pane komisaři. Opravdu…nic víc v tom nebylo. A ona, víte, úplně tak nesouhlasila a já, tedy, jaksi, totiž…”
“Jste ji praštil.”
“Ano. Totiž ne! Pochopte, já jenom…nechtěla si to nechat vysvětlit a já…”
“Chápu. Chcete si zavolat právníka?”
“Tady vy myslíte, že…a…ano. Zavolal bych si…”
🙂
to Nera: Já už jsem to vypátral. To je rafinované. Ale má to něco do sebe. 🙂
To Karel C: Ani jsem to nějak konfrontačně nevnímal, teda jestli tak moje odpověď vyzněla, nemyslel jsem ji tak.
To Karel C: Je tam všechno, i fotka 🙂 A příště snad bude článek o “naivitě” začínajících autorů. I když pána z tohoto článku nejspíš neznám. Ale pokud napsal tři knihy, tak už asi není začínající, spíš “navždy nadějný”. I na ně se možná dostane 😀
to Nera: Napsal tři knihy, to bude už skoro tolik co ty 🙂 Myslím, že v kategorii “navždy nadějný” si můžete podat ruce 🙂
to Nera: Tak vlastně o dvě více 🙂
to KarelC: Karle proč tady nezveřejníš tu svoji povídku, jak jsi nám četl nedávno v klubu. To se chlámala i servírka. Víš, tu jak jsi sháněl zvětšovák.
“…a na co vy potřebujete zvětšovák?” tázala se slečna pozvednuvše levé obočí.
…
Tedy jestli to cituji správně… ono je to takové retro sci-fi.
To Podchaljuzin: Tuhle jsem vás asi potkal. Jsem byl dělat smírčí šetření a jeden bodrý venkovský chasník v montérkách na ostro, po mě z čiré lásky k právu hodil vidle. Naštěstí jenom ty rycí. Takže to odnesl pouze spis. Hned jsem si vzpomněl na starostovo prase. 🙂
Katageorie “navždy nadějní” neurčuje počet knih, to by bylo “tři a dost” 🙂 Více o tom ale až v tom článku, bude-li.
to Špilas: Tak to jsem nebyl já. Já bych trefil 🙂
to Špilas: Já už to poslal do své zamilované RR. Ale když mi to vrátí, tak to klidně nahodím.
to Nera: Musí být! Už teď se na něj těším!
to Podchaljuzin: Škoda těch vidlí. I pistolí na prase po něm kdosi střílel, ale von je neuvěřitelně odolnej! 🙂
to KarelC: Vidím, že tvůj kamarád má velmi pěkné a zábavné zaměstnání 🙂 U nás ve vsi byl zase jeden, co si usmyslel, že bude po okolních vsích s vozíkem objíždět a samohonku prodávat. Zapřáhl tedy psa, naložil na vozík soudek a s pomocí boží se vydal do Krutovic, co jsou od nás přes Černý les. Po cestě ho však chytla žízeň, a tak zastavil uprostřed lesa a začal se častovat samohonkou. Zakrátko byl tak opilí, že už nevěděl kudy kam. A jak tam tak ležel, zeblitý a posraný, tak na něj přišli vlkodlaci, ožrali mu maso z kostí a vychlemtali zbytek samohonky! A tak skončil, dobrodruh! To měl z toho, že chtěl po cizích vsích trempovať! Inu, jak se říká: Kdo se do světa vydává, na toho Zubatá čekává!
Asi dostanu od Waltera do huby (respektive od obou dvou Walterů), ale ty citáty mi kdovíproč připomněly staré dobré Tvůrce času. 😛
Šmarjá, Walkera, ne Waltera. (Poznámka pro příště: Nepiš, když seš nalitej…)
to Podchaljuzin: Jo, tak to dopadá, když nerespektuješ známou hostinskou zásadu, že počet prodaných lahvinek musí výrazně převýšit počet tebou vypitých. 🙂
to E.K. : To už si tak nepamatuji, ale třeba Druhý krok nikam se mi četl velice dobře. Spíš mě zamrzelo, že se Jirka dal na detektivky. I když zatím vydal jednu a čtvrt, tak jsem zvědav, jak moc to s tou sérií Souřadnice zločinu myslí vážně.
KarelC: Ze sci-fi rodinu neuživíš. A uživíš li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče…
Pokud ty detektivky Jirkovi půjdou stejně, nebo lépe jako ta první, nemíním si stěžovat.
Ještě k pyramidám v Praze. Já teda nevím kde žijete ale jedna už tu stojí drahně let 🙂 a na tu druhou novou, která jako by trochu vypadla z Blade Runnera koukám z práce. (mám ji pod lepším úhlem http://1gr.cz/fotky/idnes/16/051/org/RSR63113e_144738_4135138.jpg) takže chybí jen ti Egypťani.
to Petr Šimčík: A jednou detektivkou snad ano? 🙂 .-)
Já osobně bych zmínil legendární Pyramidu hrůzy. 🙂
KarelC: to sice ne ale Jirka a Klára si na tom budují celé univerzum doplňkových akcí a produktů 🙂 Sice pořád nechápu ten business model ale podle rozesmátých statusů na FB je to asi baví, což je nejdůležitější.
Krom toho ta detektivka je poměrně dobrá, takže osobně mi odklon od scifi zatím nevadí.
to Petr Šimčík: Aby nedošlo k nedorozumění: Já je nekritizuji, ani proti jejich aktivitám nic nemám. A Bublifuk kupuji. Jenom říkám, že je škoda, že Jirka (familiérnost nechť mi je odpuštěna, neb jej mám na FB v přátelích) nepíše i nějaká scifíčka. Protože jsem jeho povídky i novely měl rád a mám je rád pořád.
Pokud jde o detektivku – špatná rozhodně nebyla. Ale zase žádnej vrchol literární tvorby také ne. Slušná detektivka. Tečka. Ale jde mi o to, že je to avizované jako série se stejnou dvojicí vyšetřovatelů. A tady bych tedy očekával, že v této literární kvalitě nebude problém napsat alespoň jeden další román ročně.